Výchova dítěte je celkem složitá záležitost.Dá se v ní udělat mnoho dobrého, ale také mnoho pokazit. První větší problémy začínají už v předškolním věku, kdy se dítě snaží zjistit, kde jsou hranice, za které už se nesmí. A v tomto okamžiku mnoho rodičů dělá NENAPRAVITELNÉ CHYBY.
o Jestliže se rodič obává, že větší přísností (nikoliv fyzickým trestáním) něco na hezkém vztahu pokazí, posouvá pomyslné hranice někam do neznáma.
o Takové hranice se jen těžko posouvají (byť jen o píď) zpět.
Odborníci na dětskou psychiku říkají, že náš způsob výchovy je hodně ovlivněn tím, jak jsme byli sami vychováváni. Často na své děti působíme tak, jak aplikovali výchovu naši rodiče na nás.
Nenapravitelné škody
Největší chybou je určitě rozdílnost v názorech na výchovu v rodině.
A. Je naprosto normální, že babičky a dědečkové povolí o trochu více.
B. Ale je naprosto nepřípustné, aby druhý rodič vědomě dítěti dovoloval to, co jeho partner zakázal.
Jestliže se tento „hodný“ rodič domnívá, že své dítě nějakým způsobem získá na svou stranu a ono ho bude mít raději, je na omylu.Svou „hodnou výchovou“ dokáže jen to, že za pár let už s takto rozporuplně vychovaným dítětem nikdo nic nezmůže. ALE ANI DÍTĚ NEBUDE ŠŤASTNĚJŠÍ. Možná, že v tu chvíli, kdy může něco zakázaného. Později však určitě ne.
· V rodině, kde nevládne celková soudržnost, se začne cítit nejistě a svou oporu bude hledat jinde.
A pak nastávají situace, které jsou z našeho okolí dobře známé. Nedůsledný rodič se ptá psychologů i sám sebe, CO UDĚLAL ŠPATNĚ. Vždyť přeci to jeho dítě dostalo vše, nač si vzpomnělo. A touto větou si na svůj problém také sám odpoví.
– Chceme přeci ze svého dítěte vychovat zdravě sebevědomého člověka, který uznává mantinely.
– A ne rozmazleného jedince, který nakonec zůstane se svou nesnesitelnou povahou sám.